UčeníNEmučení
učení bez stresu metodami kritického myšlení
SEMINÁŘE
Created by Seoregistr
Praxe
Lektorky přenáší teoretické poznatky do praxe v každodenním školním životě se všemi typy žáků. Získané zkušenosti následně konzultují s ostatními pedagogy a nalézají cesty, jak dosáhnout kvalitní a efektivní výuky.

Respektující přístup zajišťuje okamžitou zpětnou vazbu od žáků (současných i bývalých) a účastníků seminářů. Lektorky zprostředkovávají vše, co se v praxi osvědčilo:

Konzultace formou tripartity, kdy se sejdou dítě - rodič - učitel.
Rodiče představují svá zaměstnání, dílny vánoční, velikonoční, kreslení, adaptační pobyty - voda, cyklistika, výlety.
Komunikace s rodiči - rodič jako neoddělitelná součást školy.
Rozvoj sociálních dovedností dětí: řešit problémy, spolupracovat, naslouchat, vzájemný respekt.

RWCT
V tomto učení jde především o výuku čtení a psaní, ale tak nějak trochu obráceně. Děti přicházejí, pod vedením a režií pedagogů, samy na způsob, jak číst a psát. Zdaleka nejde jen o techniku, ale především o čtení s porozuměním a smysluplné psaní.

Od útlého dětství mnozí rodiče předčítají dětem knihy a děti si po vzoru rodičů listují v knížkách. Známe příklady ze svého okolí, kdy si čtyřletá holčička otevře knihu a o jejím obsahu umí vyprávět celé hodiny. Stačí jí jen obrázky a vlastní zkušenosti, získané z "četby" dne.

RWCT je nejen učení, ale především filozofie. Jak získat lásku ke knize, mít čtení jako životní potřebu pro celý život. Schopnost písemně zaznamenat, co mě zaujalo, co jsem se dověděl, při práci s textem vyvstávají otázky (na které se postupně učíme hledat odpovědi), co se chci dozvědět dál, s čím mohu souhlasit, popřípadě nesouhlasit, jaké další nové informace si potřebuji doplnit, ověřit.

Zároveň se jedná i o vzájemnou komunikaci. Neučím se sám. Učím se se spolužákem, s kolegyní. Učitel se stává jen poradcem, koordinátorem.

Čtení a komunikace jdou ruku v ruce se vzdělaností. Co děláme rádi, s úctou a sebedůvěrou, to děláme většinou dobře. Chyba přestává být strašákem, učíme se s ní pracovat. Postupně posilujeme pozitivní vztah ke čtení a k učení bez atmosféry strachu. K dosažení tohoto cíle nám mohou dopomoct konkrétní metody a sdílení vlastních zkušeností s ostatními.


Dokážu to?
Program “Dokážu to?”(garantem programu byla doc. PhDr. Soňa Hermochová) v letech 2000 až 2007 proškolil přes 10 000 učitelů v osobnostní a sociální výchově (OSV), přispěl k pevnému usazení OSV v kurikulu škol prostřednictvím průřezového tématu OSV a je obsahem většiny klíčových kompetencí Rámcového vzdělávacího programu.
Zdroj: http://www.dokazuto.cz/o-aisis/


Copyright (c)2018 Učení NEmučení
Škola lásky v rodině, Nasloucháme dětem

Všechny děti ke svému zdravému růstu a rozvoji potřebují zažívat pocit bezvýhradného přijetí, bezpečné a láskyplné prostředí. Citlivým barometrem atmosféry pohody v rodině i ve třídě jsou právě děti s ADHD. Okamžitě reagují na jakoukoli změnu. V případných gradujících se konfliktních situacích jednají mnohdy přecitlivěle, jindy neadekvátně. Cítí se být ohroženy, v důsledku toho se zvyšuje jejich vnitřní napětí, které může vyústit ve stupňující se konflikty. Okolí často nevidí příčinu, pouze důsledek nepříjemného projevu. Děti bývají napomínány, kárány častokrát trestány za své chování. Snadno se pak dostávají do začarovaného kruhu neporozumění až odmítnutí vlastními rodiči. „Běž se uklidnit do pokojíčku a vrať se, až budeš hodný.“ Děti tak zažívají lásku s podmínkami. Častým doporučením, které rodiče dětí s ADHD slýchávají od různých odborníků, je „Akceptujte dítě takové, jaké je, bez výhrad.“ Bezvýhradná láska se snadno řekne. Jak ji ale přenést do běžného života? Odpověď přináší program Obnova lásky v rodině Jiřiny Prekopové. Jedná se o přijetí životního stylu spočívajícího v bezvýhradné vzájemné lásce mezi rodiči a dětmi, v akceptování faktu, že lze vychovávat bez fyzických trestů i odnětí lásky. Místo ran nabízí řešení konfliktních situací prostřednictvím empatie (vcítěním se do druhého). Neshody jsou řešeny výlučně usmířením, přetavením hněvu či smutku do bezvýhradné lásky a radosti. Rodiče svým příkladem dětem ukazují, jak se případné konflikty, které jsou součástí života, dají řešit. Děti se adekvátně ke svému věku učí ve známém prostředí zvládat nepříjemné situace. Jasná pravidla pro všechny členy rodiny, například „ANO znamená ANO, NE znamená NE“ spolu s důsledností poskytují dětem pevné mantinely. Přehledný řád a srozumitelná „pravidla hry“ vytvářejí pro dítě bezpečné prostředí, v němž se dobře orientuje a postupně se formou emoční konfrontace učí vyznat se ve svých potřebách a pocitech (přesně to, co děti s ADHD potřebují). V programu Obnova lásky v rodině se rodiče učí předcházení zbytečným konfliktům, správné komunikaci a již zmíněné emoční konfrontaci. Na webových stánkách Nadační fond Jiřinky Prekopové najdete proškolené lektory, kteří rádi uspořádají pro mateřské centrum, školku či sdružení setkávání, kde vás dopodrobna seznámí s celým programem Obnovy lásky v rodině. Na filozofii Jiřiny Prekopové navazuje projekt „Jdeme společně“ od autorek MUDr. Taťány Horké a Mgr. Hany Polákové. Specifickým způsobem ji transformuje a přenáší do institucí v oblasti školství, zdravotnictví a sociální péče. Cílem projektu je obohacení profesionálního přístupu v pedagogických, zdravotnických a sociálních institucích o lidský rozměr, jehož neoddělitelnou součástí jsou emoce a jejich otevřené, lidské sdílení a vylaďování.


PAU
PAU - Přátelé angažovaného učení - sdružení, které vzniklo po společenských změnách 1989 jako volné společenství pedagogů a přátel pedagogů, pořádalo 2x ročně setkání s dílnami, v nichž si mohli učitelé vyzkoušet nové formy práce a poznat netradiční přístupy k vyučování a učení.

Učení NEmučení-
základní kurz

Učení NEmučení -
Navazující seminář

Učení NEmučení -
Český jazyk a literatura

Učení NEmučení -
Humanitní předměty

Učení NEmučení -
Souvislosti mezi gramotnostmi

Učení NEmučení -
Děti se speciálními vzdělávacími potřebami